Historie školy
Před 140 lety, přesně 1. října roku 1873, byla ve Varnsdorfu otevřena odborná škola pro tkalcovství pod záštitou c. k. ministerstva obchodu. Roku 1882 byla dokončena stavba nové školy ve dnešní Otáhalově ulici. Odbornému vzdělávání ve Varnsdorfu byl položen základní kámen. Právě z těchto důvodů bude nejdříve naše pozornost věnována této budově. Od svého založení až do konce 2. světové války zde byla textilní průmyslová škola, poté odborné učiliště n. p. Elite. To zde bylo až do roku 1951, kdy v této školní budově byla zahájena výuka strojírenských oborů, nejdříve nižší průmyslová škola a od roku 1955 vyšší průmyslová škola strojnická, která byla do Varnsdorfu přemístěna z Mikulášovic. Téhož roku byl na Fučíkově ulici v budově bývalého soudu otevřen žákovský domov. Výuka probíhala nejen ve Varnsdorfu, ale i v elokovaných třídách v Rumburku, Šluknově, Krásné Lípě a Jiříkově. Dílenské vyučování probíhalo na počátku v přízemí školní budovy, ale po dvou letech bylo přemístěno do objektu v nynější ul. Pohraniční stráže, který tehdy patřil Varnsdorfským strojírnám. V tomto roce byla současně s otevřením strojní školy podepsána patronátní smlouva s n. p. TOS Varnsdorf, který škole poskytoval materiální pomoc.
Po realizaci nové školské soustavy ve školním roce 1984/85 se v průmyslové škole vyučovaly obory strojírenská konstrukce, provozuschopnost výrobních zařízení a strojírenská technologie. Od 1. ledna 1998 byla Střední průmyslová škola strojní Varnsdorf v ul. Otáhalova sloučena se Střední odbornou školou elektrotechnickou a Středním odborným učilištěm Varnsdorf v ul. Mariánská 1100. Formou splynutí vznikla Střední odborná škola elektrotechnická a strojní a Střední odborné učiliště Varnsdorf se sídlem v ulici Mariánská. Dne 1. září 2004 byla založena Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola Varnsdorf, Mariánská 1100, a zahájena výuka vyššího odborného studia v oborech Veřejnosprávní činnosti, Výroba, přenos a užití elektrické energie, Počítačová grafika a Informační technologie. V této souvislosti byla zrušena v roce 2004 výuka v budově strojní průmyslovky v Otáhalově ulici a přemístěna do objektu školy v ul. Mariánská 1100. Budova školy byla převedena městu Varnsdorf výměnou za pronájem školní budovy ve Střelecké ul. č. p. 1800, kde započala výuka v akreditovaných programech Vyšší odborné školy Varnsdorf. V současné době je v budově bývalé strojní průmyslovky Městské centrum kultury a vzdělávání, resp. městská knihovna.
Nyní se podívejme na historii školy v ul. Karolíny Světlé 2703. Již v roce 1946 byla zřízena učňovská dílna, v tomtéž roce přeměněná na učňovskou školu, která byla umístěna v budově č. p. 1531 (Kovářská ulice, dnes areál firmy RETOS). Teoretická výuka všech oborů pak probíhala v budově Učňovské školy Varnsdorf, která se nacházela ve 36 dnešní ul. K. H. Borovského. Jejím prvním vedoucím byl ustaven pan Potfaj, toho však ještě v roce 1946 vystřídal Miroslav Buriánek. Ten zůstal ve funkci ředitele až do roku 1973.
Učňovská škola byla v roce 1948 přeměněna v samostatné středisko pracujícího dorostu. Byly vybudovány dílny a zajištěno ubytování. V roce 1953 se sloučila učňovská střediska TOSu a Varnsdorfských strojíren (Vastroj), a bylo tím vytvořeno společné odborné učiliště Státních pracovních záloh (od roku 1953 dobové označení pro učně průmyslových podniků), jehož zřizovatelem se stal TOS Varnsdorf. Praktická výuka v dílnách probíhala odděleně v obou od sebe dosti vzdálených podnicích. Vyučování bylo přesunuto do několika tříd v základní odborné škole (bývalý chorobinec v ulici K. H. Borovského 1600, Varnsdorf II). Internát se přestěhoval do budovy bývalého mariánského institutu v Mariánské ulici 1100, Varnsdorf V. V roce 1957, po zrušení pracovních záloh, bylo učiliště převedeno do Varnsdorfských strojíren. Současně s tím získalo nové působiště v areálu bývalé textilky K. Herrmann, Karolíny Světlé č. p. 606, nyní č. p. 2703, Varnsdorf VII, kde byl do té doby sklad strojů n. p. VELVETA.
Nejprve byly upraveny dílny v přízemí a 1. poschodí (rok 1958), pak následovala úprava 3. poschodí, kde byla k 1. září 1961 soustředěna teoretická výuka všech oborů. Poprvé v historii učiliště tak byly dílny a učebny umístěny pod jednou střechou. Po dokončení oprav v roce 1962 patřilo učiliště k nejlépe vybaveným zařízením, kde bylo možné souběžně provádět teoretickou i praktickou výuku. Součástí učiliště byla také jídelna a sociální zařízení. Počátkem 60. let byla uvolněna budova dosavadního internátu v Mariánské ulici (č. p. 1100), kam pak bylo umístěno elektrotechnické učiliště, nyní jedna ze součástí naší školy.
Učební doba trvala dva roky a učiliště v roce 1958 zahrnovalo učební obory: soustružník, frézař, zámečník, nástrojař, dřevomodelář a slévač. Většina učňů nacházela po vyučení uplatnění v TOSu, případně v dalších strojírenských podnicích ve městě a okresu. Po roce 1960 se dosavadní koncepce učňovského školství změnila. Většina oborů přešla na tříletou učební dobu, přičemž byl kladen důraz na užší sepětí teorie a praxe. Proto třetí ročník byl již plně zapojen do výrobního procesu, učni pracovali pod dohledem zkušených pracovníků přímo v provozech na konkrétních úkolech.
Výrazný zásah přinesla nová koncepce učňovského školství, která byla uvedena do praxe ve školním roce 1978/1979. Bylo zřízeno Střední odborné učiliště - SOU (do té doby učiliště figurovalo jako závodní učňovská škola) s novou koncepcí výuky a novými učebními obory: obráběč kovů a mechanik strojů a zařízení. Oba obory měly učební dobu 40 měsíců. Nově bylo zavedeno také čtyřleté studium s maturitou pro obor mechanik seřizovač. Beze změny zůstaly tradiční tříleté obory zámečník a frézař, zrušen byl učební obor soustružník. Po zřízení SOU Varnsdorf byla následně zrušena všechna dosavadní učňovská střediska kovovýroby v celém Šluknovském výběžku a jejich učni přešli do Varnsdorfu. Počet žáků se tak značně zvýšil a v roce 1980/1981 bylo v učilišti 401 žáků a učňů. Zřizovatelem a garantem se stal TOS Varnsdorf, který také pro svoji potřebu prováděl nábor učňů v oborech obráběč kovů, mechanik strojů a zařízení, klempíř a slévač (tyto však v jiných učilištích). Vybrané obory byly vedeny jako preferované a učni, kteří s podnikem uzavřeli smlouvu, dostávali zdarma ubytování a stravování, měsíční kapesné podle učebních výsledků ve výši 100 až 200 Kčs, ve třetím ročníku již 50 až 70 % dosaženého výdělku, pracovní oděvy a pomůcky, měli hrazené cestovné k rodičům 1 x za 14 dnů. U nepreferovaných oborů si učni hradili částečné náklady na stravování a ubytování sami, ostatní příspěvky měli stejné. Ředitelem nového učiliště se stal RSDr. Josef Hrubeš.
V roce 1991 se učiliště delimitovalo ze s. p. TOS Varnsdorf a získalo jako příspěvková organizace právní subjektivitu. Zřizovatelem učiliště bylo postupně od 1. 7. 1991 Ministerstvo průmyslu a obchodu, od 1. 11. 1992 Ministerstvo hospodářství, od 1. 11. 1996 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a od 1. 10. 2001 do současnosti Ústecký kraj. I název školy se z důvodu zavedení výuky nových oborů během času měnil. Výuka tradičních strojírenských oborů byla v 90. letech doplněna obory truhlář, klempíř a mechanik opravář silničních motorových vozidel, následně pak i obory průmyslové školy strojírenství a silniční doprava. Z SOU strojírenského se název měnil na SOU technické, Střední školu technickou až po Střední průmyslovou školu technickou.
Dnem 30. června 1998 byl z důvodu nízkého počtu ubytovaných žáků ukončen provoz domova mládeže v Mariánské ul. č. p. 1139 a od 1. 4. 2000 byl převeden do SPŠES a SOU Varnsdorf. V rámci optimalizace oborů ve Varnsdorfu a zřízením VOŠ od 1. 9. 2004 byly na učiliště převedeny elektrotechnické obory ze SOŠES a SOU Varnsdorf. Důležité je datum 1. září 2010, kdy došlo rozhodnutím zřizovatele (Ústecký kraj) ke sloučení této školy s Vyšší odbornou školou a Střední průmyslovou školou Varnsdorf a Střední školou služeb a cestovního ruchu Varnsdorf, která se stala nástupnickou organizací. Od 1. 7. 1990 do 31. 8. 2010 byl ředitelem této školy Ing. František Hricz. Nyní věnujme pozornost další ze součástí školy, konkrétně historii výuky elektrotechnických oborů. Dne 1. září 1950 vzniklo ve Varnsdorfu Středisko pracujícího dorostu Žatec, které bylo předchůdcem od 1. 9. 1962 vzniklého Středního odborného učiliště energetického, tehdy ul. Zdeňka Nejedlého 1100, dnes ul. Mariánská. Toto bylo od 1. 9. 1991 delimitováno z ČEZ a získalo právní subjektivitu jako příspěvková organizace. Nosným oborem učiliště byl obor elektromontér rozvodných zařízení. Provozní elektromontér pro silnoproud i slaboproud se tehdy vyučoval v Učňovské škole v Rumburku.
Dne 1. 9. 1991 bylo energetické učiliště zavedením nových studijních oborů přejmenováno na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou Varnsdorf a od 1. září 1993 na Integrovanou střední školu elektrotechnickou Varnsdorf. Od roku 1994 se stalo Centrem odborné přípravy. Mimo obory elektrotechnické a energetické byly nově vyučovány obory informačních technologií a umělecké obory grafický design a průmyslový design. Dnem 1. ledna 1998 se spojuje se Střední průmyslovou školou strojní Varnsdorf, která sídlí v Otáhalově ulici, a od 1. září 2000 nese název Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a Střední odborné učiliště Varnsdorf, Mariánská 1100. Dnem 1. září 2004 vzniká při této škole Vyšší odborná škola. Současně je výuka elektrotechnických učebních oborů převedena na SOU a U technické Varnsdorf, Karolíny Světlé 2703.
Zřizovatelé této školy se též v čase měnili. Delimitována byla v roce 1991 Ministerstvem hospodářství, od roku 1996 pak školu zřizovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Zákonným převodem zřizovatelských práv na samosprávné celky je od 1. ledna 2001 zřizovatelem Ústecký kraj.
Významné datum této školy je 1. 9. 2010, kdy byla sloučena se Střední průmyslovou školou technickou Varnsdorf a Střední školou služeb a cestovního ruchu Varnsdorf.